František Zabloudil
Narodil se otci Ondřeji, kameníkovi ze Lhoty a jeho manželce Bohumile z Opatovic. S Bohumírem Fiřtem byli kamarádi, když je od sebe dělil téměř jeden rok. Do měšťanské školy v Dědicích docházel z nedaleké Lhoty, kde rodina záhy bydlela. V roce 1925 nastoupil do učení na písmomalíře v Osíčanech. Výuční list získal roku 1928 a následující čtyři roky pracoval v oboru.
K 1.10.1932 narukoval k II. horskému pěšímu praporu v Dolním Kubínu na Slovensko. Zde František úspěšně absolvoval poddůstojnickou školu, lyžařský a účetní kurz. Po návratu z vojny si podal přihlášku ke státní policii, jenž byla kladně vyřízena, také kvůli jeho skvělé sportovní fyzičce a speciálnímu výcviku z vojny, strávené u elitní horské jednotky. 2.1.1936 byl přijat do služby jako pomocný zřízenec strážní služby uniformované bezpečnostní stráže. Po absolvování povinného kurzu na policejní škole v Brně sloužil několik měsíců v Brně a posléze v Českém Těšíně. V dubnu 1938 byl povolán ke Stráži obrany státu (SOS), bezpečnostnímu speciálnímu útvaru, určenému především k ochraně státních hranic.
I když František v počátku doby protektorátu zůstal nadále ve službě policejního sboru, nechtěl trpně sledovat počínání nových pánů své vlasti, tak se zapojil do domácího odboje, přesněji do sítě převádějící budoucí vojáky čs. zahraniční armády do Polska. Jelikož se o něj začali zajímat příslušníci ostravského gestapa, rozhodl se a domluvil se svými přáteli (mimo jiné společně s Bohumírem Fürstem), že odejdou ilegálně do Polska a vstoupí do formující se čs. vojenské jednotky. To se mu nakonec samostatně povedlo, takříkajíc na vlastní pěst dne 14.7.1939, kdy odjel vlakem do Bohumína a po výslechu polských zpravodajců byl po několika dnech odeslán do Krakova. Na zdejším čs. konzulátu se prezentoval jako příslušník čs. vojenské skupiny a tím se tak zapojil do zahraničního odboje. Dne 29.7.1939 zamířil lodí Chrobry z Gdyně do Francie, kde vstoupil do francouzské Cizinecké legie. Po vypuknutí války Francie s Německem zde byl s ostatními příslušníky vyvázán ze závazků služby.
Přes Egypt se pak dostal na pevninu Velké Británie, na kterou vkročil společně se svými druhy v boji (mimo jiné posléze důležitých účastníků atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha a to Josefa Gabčíka a Jana Kubiše) dne 13.7.1940 v přístavním městě Liverpool. Zde nastoupil do RAF a zařadil se k 311. bombardovací peruti. Do operačních letů byl nasazen až na podzim roku 1944. Do konce války se jako "palubní střelec", především v letounu Consolidated Liberator účastnil 23 operačních letů. Taktéž i legendárního hlídkového letu jako člen osádky Jana Velly, kde navigátorem byl i Františkův krajan z Vyškovska Vlastimil Ondrůj z Bošovic.
Po konci války se dne 31.8.1945 vrátil z Anglie do osvobozené vlasti, kde zůstal jako voják z povolání u letectva československé armády při leteckých základnách ve Kbelích, Českých Budějovicích, Plzně a Milovicích. V roce 1947 v kostele Praze-Liboci pojal za manželku Růženu Valentovou, s kterou v Praze-Ruzyni kde žil následně vychoval a měl čtyři děti, přičemž mu za svědka byl kdo jiný, než kamarád z boje Bohumír Fiřt z Opatovic. Po únorových událostech byl na podzim roku 1949 jako "nespolehlivý zápaďák" propuštěn z armády a degradován na vojína. V civilním zaměstnání se jako "podezřelá existence" musel spokojit s jeho zásluhami neodpovídajícím pracovním zařazením (čistič oken, demontér bagrů atp.). Před odchodem do důchodu v roce 1968 pracoval jako písmomalíř v Karlíně. V šedesátých letech byl jako čs. zahraniční voják rehabilitován a dne 18.11.1964 povýšen na majora letectva v záloze. Koncem osmdesátých let byl na tom už nebyl příliš zdravotně dobře a zemřel po těžké nemoci 27.6.1990 v Praze. V červnu roku 1991 rodina dostala dekret o jeho povýšení na "plukovníka ve výslužbě in memoriam".
Zdroj: "Opustíme domovy a vydáme se do neznáma", R. a J. Mikulkovi, 1. vydání, 2019, Vyškov.