Alois Hudec

 Český Sokol, všestranný gymnasta na nářadí, mistr světa a olympijský vítěz na kruzích.

 Narodil se v malé vesničce poblíž Vyškova. Ve čtyřech letech prodělal záškrt, po čemž mu ochrnula půlka tváře a levá kyčel, jež měla za následek kulhání na pravou nohu. Protože se však chtěl vyrovnat ostatním dětem a vrstevníkům, tak nejdříve cvičil doma společně se svými pěti bratry na vlastnoručně vyrobeném nářadí na zahradě. V deseti letech už cvičil v místní Sokolské jednotě Račice. Velkým vzorem a také přísným trenérem mu byl jeho starší bratr Antonín, též výborný gymnasta a legionář. Paradoxem osudu je, že přestože neměl fyzické předpoklady pro gymnastiku, tak svou houževnatostí, pílí, sebekázní a především touhou se vypracoval mezi nejlepší sportovce té doby. Svůj první závod absolvoval ve dvanácti letech a ve dvaceti byl první ve Vyškovské župě.

 Od roku 1923 trénoval v Brně, kde se učil ve Zbrojovce. Po návratu z vojny roku 1930 vstoupil do Sokola Brno 1. Pracoval sice jako soustružník, přesto každou volnou chvíli věnoval tvrdému tréninku. Na prvním mezinárodním závodě, mistrovství světa v tělocviku v Paříži roku 1931, kde se soutěžilo ve čtrnácti disciplínách vybojoval Alois Hudec pět zlatých medailí za cvičení na kruzích, bradlech, hrazdě, ve šplhu a víceboji. Zajímavostí je, že pouze jako jediný ze všech závodníků splnil podmínku dosáhnout ve všech disciplínách alespoň 60% možných bodů.

 V roce 1934 se přestěhoval do Prahy, kde pracoval jako úředník v bance. Po práci usilovně trénoval a postupně se připravoval na olympijské hry. Na XI. olympijských hrách v Berlíně roku 1936 se stal olympijským vítězem ve cvičení na kruzích, kde jeho mistrovským kouskem byl rozpor střemhlav. Část jeho cvičení je zachycena ve světoznámém snímku "Olympia" slavné režisérky Leni Riefenstahlové.

 Na atmosféru olympijského závodu a svůj zcela excelentní výstup vzpomíná samotný Alois Hudec dle svých slov takto: "Všechny stoje, rozpory a výdrže jsem cvičil přesně, v klidu a držel dvakrát tak dlouho, aby rozhodčí neměli důvod ke srážce bodů." a "Pociťuji velké uspokojení nad tím, že se mi podařilo zvítězit v prostředí, ve kterém jsme se cítili jako v jámě lvové. Takového úspěchu nám Němci jistě nepřáli. To byl největší zážitek z mé gymnastické kariéry." Československý Sokol vyhrál olympiádu, kterou žádný Slovan vyhrát neměl a navzdory zaujatým rozhodčím, nacistům, i samotného vůdce A.H. Jak k tomu Alois Hudec ještě dodal: "I on mi musel přijít blahopřát ke zlaté medaili. Mně, gymnastovi z malé země."

 Známku 9,8 od rozhodčích dosud žádný gymnasta na olympiádě nedostal.

 Další zlaté medaile získal, jednu v roce 1934 v Budapešti a dvě roku 1938 v Praze. Druhá světová válka jeho sportovní kariéru přerušila a nedostatek tréninku měl za následek velké zranění, když při jednom z vystoupení nedopadl na žíněnku a zlomil si obě nohy. Učil se znovu chodit a po pár měsících už opět závodil. Vyhrál mezistátní utkání Československo-Amerika v New Yorku a následně reprezentoval i v dalších mnoha zemích. Se závoděním definitivně skončil v roce 1947, když mu bylo 39 let. V roce 1954 mu byl udělen titul "zasloužilého mistra sportu". Po skončení sportovní kariéry se krátce věnoval cvičitelské a trenérské práci, kterou vykonával vedle svého zaměstnání v bance. Po smrti své ženy žil sám v bytě Praze-Nuslích v Krokově ulici. Se svou ženou měl dceru Věru. Zemřel ve věku 88 let. V roce 2016 získal v anketě Sportovec roku "Cenu Emila Zátopka" za celoživotní přínos sportu.

"Pro mě je největším sportovcem historie. To, jak vyhrál na kruzích v roce 1936 na olympiádě v Berlíně, nic nepředčí."

                                        Věra Čáslavská

Zdroj: "Wikipedie"